Expedice Zatmění Slunce 2008 - Novosibirsk 1.8.2008
s 43kW z roku 1989, 19.000km cest necest za 40 dní

(23.7.2008 až 1.9.2008)

přes půl Ruska za zatměním Slunce, hory Altaje, přes divý Kazachstán, semipalatinský polygon, stepi a pouště, Hedvábná cesta, vyschlý Aral, kosmodrom Bajkonur, Kaspické moře, Krym

1. část - Ruský roadtrip za zatměním
2. část - Altajský horský offroad
3. část - Kazašská pouštní anabáze
4. část - Krymská černomořská dovolená

cestopis se připravuje, zatím je možné si přečíst článek o Kazachstánu, který mi vyšel v lednu 2009 v časopise SeTKání

všechny časy zápisů jsou uváděny v SELČ

stav tachometru na začátku cesty - 3384km

1. část - Ruský roadtrip za zatměním
Jak se dostat autem do Novosibirsku z Prahy?
Existuje několik různých variant. Asi taková nejjednodušší vede v podstatě neustále po dálnici, z Prahy na Moskvu a pak dále na Ural a dál stále na východ. Jediným zpestřením této cesty je průjezd Běloruskem, pro který je zapotřebí obstarat si vízum. Zelená karta (pojištění auta) v Bělorusku obvykle platí. Tuto variantu jsem preferoval na samém začátku plánování, potom jsem si to ale postupně rozmyslel... koneckonců, Běloruska jsem si užil za pár týdnů po návratu do sytosti.

24.7.2008, čtvrtek, 2. den

9²² (49°44'19,8"N 18°37'12,1"E), tacho:345
Včera po 19h jsem zahájil tuto letní expedici do Ruska a Kazachstánu za úplným zatměním Slunce. Ovšem jak se později ukázalo, nezapomenutelných zážitků bylo mnohem více a zatmění bylo jen jedním z nich :) Čeká mě cesta dlouhá 15000km. Nakonec jsem projel ještě o 4000km více...

První kousek mé cesty 345km jsem zdolal již včera v zatím mém rekordním čase 3h40m z Prahy do Ostravy. Od Olomouce hustě pršelo a byl dost velký provoz. Přespal jsem u kamaráda, který mě vždy morálně podpoří v začátcích mých východních cest. Dneska ráno mě čekal první úkol, vyměnit zásuvku v autě. Ráno jsem totiž zjistil, když jsem chtěl zapojit konvertor na 220V a nabít si mobil, že jsem nevzal redukci a rozdvojku na konektor autozásuvky. To byl docela zásadní problém, neboť to znamenalo být 40 dní, celou cestu bez proudu, nemoct nabít mobil, foťák, kameru. To se muselo nějak udělat. Bez možnosti dobíjet GPS a ostatní přístroje jsem prostě vyrazit nemohl. Nečekaně mě zachránilo mě těšínské Tesco. Naštěstí jsem zásuvku z koupeného autozapalovače v Českém Těšíně před Tescem dokázal během půl hodiny nabastlit do přívodů té staré zásuvky a měl jsem tak možnost napájet aspoň jeden přístroj. Tahle zásuvka se stala asi symbolem mé cesty, neboť jsem jí věnoval během 40 dní hodně pozornosti. Protože byla nabastlená a držela jen tak silou vůle, neustále zlobila, vypínala se, tavila pojistky, a všeobecně víc nefungovala než fungovala, takže jsem ji musel každou chvíli upravovat. Ale svůj účel nakonec splnila, dokázala nabíjet všechno, co bylo potřeba. Dokonce ještě teď, po cestě po upevnění funguje. Nákup v Tescu měl ještě jeden "pozitivní efekt", a to zakoupení sady tří druhů kleští, které se hodily při spravování auta (ale o tom až v kazašské kapitole). Teď už se můžu s klidem vydat za první, tj. polské hranice.

16¹⁴ (50°01'04,1"N 22°01'28,2"E) - Rzestow, +20L á 4,59 PLN
Cesta přes Polsko byla tradičně ve znamení kolon, dopravních omezení a dlouhého čekání. Počasí se vylepšilo až teď a do hranic s Ukrajinou zbývá ještě 86km. Tady u té pumpy, kde stojím, před chvílí odjel někdo zběsilým rozjezdem a smykem přes celou silnici, asi bez zaplacení.

23²⁵ (50°04'05,5"N 25°09'49,2"E), +39,70L á 6,70 UAH (plná nádrž), tacho +642km
První větší zastávka po 16ti hodinách v autě. Průměrná spotřeba 6,05 l/100km i po těch dlouhých stojících kolonách v Polsku. Na hranicích se to tentokrát trošku protáhlo, Poláci byli nějak nervózní a šlo jim to děsně pomalu. Ještě navíc, aby se to trošku zdramatizovalo mi těsně před nájezdem k okénku na celnici přestalo startovat auto. Nešel startér. Jen to v něm při otočení klíčku slabě cvaklo a nic. Duchapřítomně jsem auto ten kousek dotlačil a otevřel kapotu. Bleskově jsem domáčkl všechny kabely související s startérem vč. trafa a hle, pomohlo to. Třicetisekundová oprava mě tak nestála ani jedno místo ve frontě. Za ukrajinskou celnicí bylo rušno, dokonce tam byli i dopravní policajti (označení ДПС - DPS)

cestopis se zpracovává

________________

Pozorování zatmění Slunce:
Kam za zatměním?
Výběr nejvhodnějšího místa k pozorování záleží především na tom, aby bylo trvání úplné fáze zatmění co nejdelší, aby v místě byla nízká pravděpodobnost oblačnosti a aby bylo místo dobře dostupné. Jedním z nejlepších kandidátů je město Novosibirsk. Pravděpodobnost, že nebude zataženo je 53 procent. Směrem do hor se oblačnost zvyšuje a navíc se v průběhu dne může rychle měnit. Lovci zatmění se vydávají do odlehlých částí náhorních plošin čínského Altaje, kde je pravděpodobnost oblačnosti nejnižší.
Pozorování v Novosibirsku shrnuje následující mapový podklad s vyznačeným pásem totality a časovými údaji pro zatmění v centru Novosibirsku. V Novosibirsku je proti našemu času v době zatmění o 5 hodin více a oproti UTC o 7 hodin více:

Pro město Barnaul jsou časy asi o 4 minuty později.

2. část (hory Altaje):
Další cesta povede z Novosibirsku na jih, do hor čtyřtisícového Altaje. Hlavní spojovací cesta této části Ruska s Mongolskem se jmenuje Čujský trakt a má označení M-52. Terén se začíná z roviny zvedat až za městem Horno-Altajsk a krajina dostává ten správný horský nádech.

"Po trase Čujského traktu vedla tzv. Mungalská cesta, dokumentovaná ve starých čínských kronikách. Po této cestě putovaly karavany obchodníků i vojenské oddíly. Koncem 18. století začali do oblasti Čujské stepi pronikat ruští kupci, kteří zde roku 1801 založili sídlo Koš-Agač a začali zde obchodovat s Mongoly. V letech 1860 až 1890 bylo zvažováno několik variant silnice, která by nahradila starou obchodní cestu. Stavba této silnice (Čujského traktu) pak započala roku 1901. Za Sovětského svazu na stavbě pracovali za velmi těžkých podmínek především vězni ze sovětských trestních táborů. Kvalita silnice se postupně zlepšovala a Čujský trakt byl uveden do provozu 1. ledna 1935."

"Do 420. kilometru je povrch Čujského traktu asfaltobetonový s šířkou průjezdné části 7 metrů . Následuje štěrkový podklad zpevněný cementem a s šířkou průjezdné části je 6 metrů. Čujský trakt prochází nížinou, podhůřím a horami. Od Novosibirsku do Bijsku jde podél pravého břehu Obu a protíná Bijsko-čumyšskou vrchovinu. Po vstupu na území Republiky Altaj jde jeho trasa přes horské hřbety Čeginský, Seminský a další."

Aug. 12:
Progress 30P (Roskosmos) Launch site: Baikonur Cosmodrome, Kazakhstan Launch vehicle: Soyuz rocket The 30th Progress cargo delivery ship to the International Space Station.

(aktualizováno 15. února 2007)