Antalya - Turecko, Úplné zatmění Slunce 29.3.2006, 28. března - 1. dubna 2006

Cesta:

První den, úterý 28. března. Cesta do Turecka se tentokrát, narozdíl od loňska, obešla bez velkých útrap, předsevzetí z minulého roku "autobusem už nikdy" bylo bezezbytku vyplněno :)
Hned na začátku nabídnu tip, jak se dostat do Turecka dobře letecky a ještě možná levněji než klasickým autobusem, tolik "oblíbeným" cestovateli na Východ. Existuje totiž několik tureckých leteckých společností, které provozují charterové linky (rozuměj pronajímají letadla cestovním kancelářím) mezi především Německem a Tureckem (létají však téměř z celé Evropy do turistických destinací světa). Tou nejznámější je aerolinka Sunexpress (www.sunexpress.de). Ta jediná také nabízí jednotlivé (ne tedy pouze zpáteční) letenky. Zakoupením letenky Lipsko - Antalya za nějakých 1.300,- se dostáváte hodně pod cenu autobusového spojení Praha - Istanbul. Cesta autem do Lipska byla však poměrně časově náročná, neboť přes den jsou v německých městech šílené zácpy. Čekání na projetí města Chemnitz (býv. Karl-Marx Stadt) v koloně vozidel může zabrat i několik hodin! Cesta z Prahy až k letišti Leipzig/Halle trvala nakonec kolem šesti hodin. Pozor, pokud budete chtít auto nechat zaparkované poblíž letiště, nejlépe tak učinit v blízkosti vesničky, která je hned za/před letištěm (podle toho, z jaké strany přijíždíte). Parkovat na území vesnice se ale nesmí (jak mi prozradil místní důchodce, auta rádi odtahují a to vyjde pěkně draho), takže nezbývá než auto nechat odstavené na krajnici mimo obec. Je tam pár výjezdů, kde tak lze učinit. V Německu je tento akt asi poměrně bezpečný, autu se za ty 4 dny nic nestalo :) I přes zdržení v Chemnitz a hledání vhodného parkovacího místa proběhl odlet bez problémů. Letadlo mělo navíc zpoždění, takže jsme na AYT (antalyjské letiště) dosedli až kolem druhé v noci.

Antalyjské letiště

Druhý den, středa 29. března. Na letišti nastal drobný problém. Jak jsem měl zjištěno z Internetu, poslední autobus do centra byl už pryč, a tak nezbývalo než buď čekat do rána a spát na letišti, nebo se pokusit dostat se do centra jinak. Jako správný cestovatel jsem se rozhodl pro druhou variantu. Obešel jsem několik autobusů, které odvážely turisty do rezortů, ale žádný mě nechtěl na černo vzít. Domluva byla možná pouze s místními taxikáři, kterých tam na cca 3 lidi, kteří byli ve stejné situaci jako já, bylo několik desítek. Zádrhel byl ale v tom, že domluva byla možná za cca 80 eur, což byla z jejich strany totální nehoráznost. Tak jsem s radostí hodil bágl na ramena a vydal se po dálniční přípojce směrem do města. Cestou jsem se sešel s jedním Němcem, kterého stihl stejný osud jako mě. Rozpovídal se o svém osudu, byl v Istanbulu několik týdnů na stáži a do Antalye přiletěl doslova na pár hodin, jen se podívat na zatmění. Měl zarezervovaný hotel poblíž letiště, pětihvězdičkový luxus v jednolůžkovém pokoji za 35 eur. Domluvili jsme se, že se půjdem jen informativně zeptat, kolik by stálo ubytování pro dva. Moc se mi nechtělo, ale za zeptání člověk nic nedá. V černém saku oblečený Turek na recepci s pozlaceným zvonečkem se na nás nervózně podíval a dvakrát přešlápl sem a tam. Na naši otázku na dvoulůžkový pokoj nám řekl cenu 15 eur za jednoho. Můj německý kamarád nechápal, jaktože to je celkem levnější než za jednoho, ale mě už svítalo a pochopil jsem, co tím Turek chtěl navrhnout a tak jsem rychle kývl a vyřídil placení. V hotelu jsme byli prostě načerno. Na měkoučké posteli se spalo jak v bavlnce a tak i fakt, že se vyspíme asi tak 4 hodiny nebyl tak krutý, spalo se opravdu velmi, velmi příjemně. Ráno jsem ve svých trekových šusťákách a tričku s nápisem "Mountainer" naběhl na snídani, vlastně na raut s množstvím dobrot, elegantně vyhlížejících Japonců a obsluhou v oblecích. Pak jsem se rozloučil se svým německým kolegou, který zůstával a zhlédl úžasný sluneční spektákl od hotelového bazénu, a vyrazil jsem vstříc Antalyi. Z autobusáku jsem našel spoj do Side. Cestou jsem potkal pár Američan-Japonka, kteří mířili na psychedelickou party Solar Eclipse 2006 kdesi do hor mezi Manavgatem a Antalyí. Lákali mě, ať jedu s nimi, že prý vstupné činí pouhých 180 eur. Hehe, to byl snad dvojnásobek celého mého rozpočtu :)

Hotel u letiště

Do Side jsem dojel akorát na čas. Městečko bylo plné turistů, čekajících na zatmění. Bylo stále ještě dost času, asi 2 hodiny do začátku zatmění. Vydal jsem se na pobřeží, do míst, které jsem vybral jako nejvhodnější již předem přes úžasný program Google Earth, obsahující detailní satelitní snímky zemského povrchu. Místo jsem si našel na kamenitém ramenu maríny, na samém jeho cípu, kde se nacházeli ještě další "profesionální" pozorovatelé. Ne tedy čumilové. Ti byli sroceni na paďourském místě kolem pozůstatku chrámu a Agory, kde také probíhala jakási kulturní akce s živou vážnou hudbou a místní dění přenášelo hned několik televizních společností. Toto místo bylo od cípu maríny na dohled, asi 100m. Připravil jsem si foťák, filtr a videokameru. Jakmile nastal čas prvního kontaktu slunečního a měsíčního kotouče, začal jsem pořizovat snímky. Postupně, jak zatmění postupovalo, nábřeží se zaplňovalo stále více a více lidmi. Když se první fáze blížila ke konci, začalo se citelně ochlazovat a bylo načase zapnout bundu a i tak bylo dost chladno. Světla citelně ubývalo a v momentě, kdy již zůstával jen úzký srpek Slunce, začali lidé křičet. Pak nastala fáze totality, provázená neklidným pískotem, křikem, atd. Pravděpodobně díky odrazu na mořské hladině nebyla úplná tma, naopak bylo docela nezvykle světlo. Zvedl se silný vítr od moře a byla ještě větší zima. Pořizoval jsem fotky a záběry ostošest. Koróna žhnula svým charakteristickým modrofialovým světlem, které nedokáže barevně podat sebelepší fotoaparát. Tak nádherná barva lze vidět pouze na vlastní oči. Atmosféra toho krátkého okamžiku byla tak silná, že mi běhal mráz po zádech a prožíval jsem doslova euforické stavy. Vzrušení mě roztřáslo a doznělo to až několik málo okamžiků po třetím kontaktu, který znamenal konec fáze totality. Tento konec byl provázen poměrně dlouhým jevem Baileyho perly, která oslňovala zastíněný kotouč asi 6 sekund, než vykoukl úzký srpek Slunce. Po třetím kontaktu začali lidé houfně odcházet, my "profesionálové" jsme však počkali až do čtvrtého kontaktu, kdy jsme spontánně zatleskali přírodě a vesmírným tělesům za neuvěřitelně krásný zážitek.

Pozorovací místo v Side	Druhý kontakt	Koróna, krátká expozice	Koróna, dlouhá expozice	Jižní obzor během fáze totality s Venuší

Koróna	Těsně po třetím kontaktu	Lidé odcházejí	My nadále pozorujeme	Přes sluneční kotouč přecházejí mraky

Zbytek odpoledne jsem trávil prohlídkou římských památek v Side. Jejich síť je velmi rozsáhlá a lze v ní strávit několik hodin. U města je také nádherná písečná pláž. Mnoho lidí se rozhodlo přečkat noc právě zde. Já jsem však odjel navečer ještě do blízkého Manavgatu v domnění, že se přesunu blíž kaňonu Köprülü, který jsem chtěl navštívit další den. Nakonec jsem nakoupil v supermarketu a zůstal přes noc v levném tureckém hostelu v Manavgatu, který mi doporučili dědové na autobusáku. Hotýlek, kde jsem dostal pokoj s třemi postelemi a jedním švábem stál nějakých 10 YTL, což je velmi velmi levné a nikdo, s kým jsem mluvil nesehnal pod 15. Švába jsem pro jistotu zlikvidoval. Moc klidně jsem se nevyspal, ale co se dalo dělat. 

Třetí den, čtvrtek 30. března. Ráno jsem časně vyrazil na autobusák a dostal se do blízkosti města Beškonak, ze kterého se vyráželo do Činarčiku a dále ke kaňonu. Šel jsem s báglem asi 15km, až mě sám od sebe za Beškonakem zastavil Němec v džípu Suzuki Samurai a nabídl mi, jestli chci jet s ním, tak ať jedu. Byl to meteorolog Anton, který vyrazil, stejně jako já, na poslední chvíli za zatměním. Celou cestu jsme německy klábosili o všem možném. Kromě kaňonu jsme dojeli až do horského města Selge, kde je snad nejvýše položený amfiteátr, resp. jeho ruina. Všude okolo jsou jen vrcholky hor a uprostřed obrovská stavba amfiteátru. Neskutečný zážitek se po těchto místech procházet. Malinko nám atmosféru kazily neodbytné prodavačky všeho možného, od kterých si nakonec Anton cosi zakoupil. Cestou zpět jsme jeli druhou stranou kaňonu a nabrali jednoho skvělého asi pětatřicetiletého Francouze, který takto stopem cestoval po Turecku už dva týdny. V Beškonaku jsme se s Antonem museli rozloučit, pokračoval dál do hor, tak jsme se zastavili v místní hospůdce a dali si na rozloučenou pivo a kolu. S Francouzem jsme pak pokračovali na traktoru táhnoucím návěs s lusky až k hlavní silnici. Starý Turek z nás měl takovou radost, že jel jak o závod a traktorem předjížděl ostatní traktory, které jely stejným směrem. Byla to docela sranda, návěs měl ještě kozlík z dob, kdy se zapřahal za koně :) Na hlavní silnici jsme během chvilky chytli autobus zpět do Antalye. 

Římské památky v Side	Písečná pláž v Side	Západ Slunce v Manavgatu	Malý římský most v kaňonu Köprülü	Velký římský most v kaňonu Köprülü	Horský amfiteátr v Selge	Amfiteátr v Selge a okolní vrcholy

Na autobusáku jsem si zakoupil noční lístek na 24:00 směrem do Izmiru. Den předtím jsem totiž v Side přes Internet sehnal jedinou možnou letenku na 31.3. zpět do Německa a to na trase Izmir - Berlín (asi za 1.200,-). Večer jsem tak měl volný, chvilku jsem poseděl na Internetu a pak se večer vypravil do centra Antalye, abych si ho vůbec prohlédl a prošel. Turistické centrum je děsné, všude samí kšeftaři nabízející cetky. Prohlédl jsem si hradby, hodinovou věž a další hlavní památky. Památky Osmanů mě ale nelákaly tak, jako římské pozůstatky mimo město. Cestou zpět na autobusák jsem sehnal ještě skvělou tureckou košili za 5 YTL v kamenném obchodě. Hlavní obchodní pochůzky jsem chtěl učinit nazítří v Izmiru. 

Čtvrtý den, pátek 31. března. Noční autobus byl klimatizovaný, s pohodlnými sedačkami a dvěma stevardy, kteří nosili občerstvení. Po studentské slevě stála cesta 22 YTL. Do Izmiru jsme dojeli brzy ráno, asi ještě před sedmou hodinou. V centru jsem byl tedy dost brzo a po prohlídce agory a nábřeží jsem trávil zbytek dne na trhu, kde jsem sháněl nějaké hezké dárky domů. Odpoledne v dopravní špičce jsem se vypravil na letiště, které bylo snad hodinu a půl cesty od centra. Od autobusu jsem musel ujít ještě asi 3km k odletové hale, kde jsem další 3 hodiny čekal na odlet.

Noční prohlídka Antalye - hradby	Noční centrum Antalye	Nákupní třída v Antalyi	Izmir, náměstí	Nábřeží v Izmiru

Pátý den, sobota 1. dubna. Přílet do Berlína byl mírně po půlnoci, ale navazoval odtamtud vlak s jedním přestupem do Lipska. Vlaková jízdenka měla být skoro dražší než letenka, tak jsem z toho moc velkou radost neměl. Všechny prodejny jízdenek však byly zavřené, nastoupil jsem tedy do vlaku. Ani v prvním, ani v druhém průvodčí nepřišel, poslední úsek z Leipzig-Messe na Leipzig-Flughafen jsem tedy došel ve tři ráno pěšky za tmy po místních silnicích a dálnicích. Orientoval jsem se dost dobře a asi po dvou hodinách dorazil přímo k autu. Kousek za Lipskem jsem 3x na chvilku skoro usnul za volantem, tak byl nejvyšší čas zastavit na nejbližším odpočívadle a hodinu a půl si schrupnout. V osm ráno jsem dojel do Prahy.

Celkově cesta vyšla bezvadně. Letenky se daly koupit v podstatě kdykoliv a nakombinovat tak, že jsem se bez problémů dostal do Turecka a zase zpátky v den, kdy jsem potřeboval a také jsem viděl ještě další velké turecké město Izmir navíc. Malinko mě mrzí, že jsem nestihl původně plánované horské středisko Saklikent v horách nad Antalyí a nesvezl se lanovkou na více než 2.000m vysokou horu s observatoří. Krom této zajímavosti je v okolí Antalye navíc ještě zachovalý amfiteátr Aspendos, který také stojí za vidění. To jsou tipy pro příští návštěvu, mimo to, z Antalye je to kousek na turecký Kypr! Tři celé dny v Turecku na tolik výletů byly prostě málo, ostatní turisté, se kterými jsem se bavil, byli většinou v Turecku na několik týdnů. Vesměs se velice divili i místní, že já jsem tam pouze na tři dny a ne na tři týdny :)

Náklady na dopravu v průběhu celé cesty:
 - palivo kolem 20l cesta do Lipska (600,-)
 - 46 eur letenka Lipsko - Antalya (1334,-)
 - 6 YTL mikrobus Antalya Side, 5 YTL Beskonak Antalya (192,-)
 - 22 YTL autobus Antalya - Izmir (352,-)
 - 41 eur letenka Izmir - Berlín (1189,-)
 - 0 eur vlak z Berlína do Lipska
 - palivo kolem 20l cesta do Prahy (600,-)

V Turecku jsem vybíral z bankomatu na letišti (to vyšlo asi nejvýhodněji a nejbezpečněji) 200 YTL a ty jsem ani neutratil, zbylé peníze, asi 50 YTL jsem vyměnil zpět na eura.

Doprava vyšla tedy na přibližně 4300,- a útrata na místě (jídlo, pití, dárky, ubytování a ostatní) na 2400,-.

Mapka cesty

Satelitní snímek místa pozorování

(napsáno 29. května 2006)