Barcelona a Andorra, únor 2010, 8. - 15. února 2010

S kamarádem Radkem se vydáváme navštívit kamarádku do srdce španělské moderní architektury - do Barcelony! Přes net jsme si objednali letenky tam i zpět (Wizzair a Vueling). Expediční auto pro tentokrát bude odpočívat v garáži.

Cíle cesty:

- prohlídka Barcelony
- autem do Andorry
- autem po pobřeží
 

Vzorový plán prohlídky Barcelony: http://www.arsviva.cz/zajezd.php?zaj=3110&obl=6

Mapa památek UNESCO v Barceloně: PDF

Průvodce: http://aispik.cz/barcelona/

Barcelona
Po Madridu je druhým největším španělským městem (1,5 milionu obyvatel, v aglomeraci téměř 3 miliony). V moderní době je známá díky plejádě originálních architektonických staveb Antoni Gaudího a jeho současníků.
Město je sídlem arcibiskupa, má několik univerzit a vysokých technických a obchodních škol a také řadu významných knihoven. Zároveň je důležitým průmyslovým centrem severovýchodního Španělska, neboť okolní kraj je velice bohatý na suroviny. Bylo také dějištěm olympijských her v roce 1992. Barcelona jednoznačně patří mezi nejvýznamnější a nejznámější španělská města.
Počasí v únoru: maximální teploty +10°C, minimální teploty +5°C, srážky 36,3mm, procent slunečního svitu 22

Na náměstí Plaça del Rei stojí muzeum historie města, v jehož podzemí můžeme vidět vykopávky z římského období. Kdysi tu byly lázně s bazénem, byly tu nalezeny i vodní kanály a amfory. Na náměstí Plaça del Rei stojí rovněž Palau del Lloctinent, palác místokrále z 16. století. Dnes je v něm umístěn Archív Koruny Aragonské.

Barcelona má spoustu gotických památek; pocházejí z dob jejího největšího rozkvětu. Mnoho jich najdeme ve čtvrti Barrio Gótico. Mezi nejdůležitější určitě patří budova radnice zvaná Casa de la Ciutat na náměstí Plaça Sant Jaume.

Středověké loděnice Les Drassanes leží nedaleko přístavu a jsou největším a nejzachovalejším zařízením tohoto druhu. Byly vybudovány ve 14. století a dnes je v nich Námořní muzeum. Městskou čtvrtí Ribera, jejíž ulice se křižují v pravých úhlech, vede ulice Montcada. Existovala již ve 12. století a bydlely v ní nejmocnější šlechtické rodiny města. V palácích Palau Aguilar a Palau del Baró de Castellet (15. století) je dnes Picassovo muzeum. V barokním paláci Dalmases (17. století) se dochovala gotická kaple.

El Pi je jeden z nejstarších kostelů ve městě (14. století) a jeho věž tvoří jeden z nejcharakterističtějších rysů gotické čtvrti. Na fasádě nás zaujme i rozměrná rozeta. Kostel Santa Ana stojí dodnes jakoby v ústraní, ačkoli nedaleká Plaça de Catalunya (náměstí s fontánami) kypí velkoměstský život. Jeho stavba trvala dvě století a je charakteristická tím, že zachycuje přechod od románského stylu ke gotické architektuře.

Za nejlepší výtvor katalánské gotiky pokládají mnozí obdivovatelé chrám Santa María del Mar. Stavěl se ve 14. století.

V barokním kostele La Mercé, který původně patřil ke konventu milosrdných bratří, se uctívá gotická socha ochránkyně a patronky Barcelony, Boží Matky milosrdné.

V kryptě svaté Eulálie pod hlavním oltářem uvidíme jemně opracovaný alabastrový sarkofág. Oltářní obrazy, které představují svatého Gabriela, svatého Ambrosia, svatého Martina a Proměnění Krista jsou nejcennějšími uměleckými poklady katedrály. Klášter Pedralbes založila roku 1326 královna Elisenda de Montcada. Rychlý postup stavebních prací způsobil, že kostel, křížová chodba s třemi galériemi a klášterní budovy tvoří vzácnou harmonickou jednotu. V presbyteriu vedle oltáře je náhrobek zakladatelky.

Mořské akvárium – prvotřídní akvárium se 22 obřími akvárii a 80 metrů dlouhým skleněným tunelem protínajícím obří nádrž se 6 miliony litry vody. Zde je možné vidět žraloky, rejnoky, měsíční rybu a další ryby z oblasti Středozemního moře. Barcelona je živým velkoměstem, leží v oblasti středomořského přímořského klimatu, které se vyznačuje poměrně suchým létem. Srdcem Barcelony je bulvár Ramblas (Las Ramblas), který je bezpochyby nejživějším místem města. Tato pestrá a živá ulice se táhne od Plaça Catalunya (náměstí s fontánami) až k přístavu (nábřeží s molem a dominantním 68 metrů vysokým podstavcem se sochou Kryštofa Kolumba). Rambla byla původně korytem potoka.
 

GAUDÍ

Sagrada Família
(1883-1926) "Plaça de la Sagrada Familia"

This great cathedral, inspired by gothic style yet a landmark of modern architecture,  is in reality not much more than a facade.  Gaudí died before he could finish his biggest and most beloved project, with galleries that should have room for 1500 singers, 700 children and 5 organs. Will the city of Barcelona ever complete this monumental work?
Jednoznačnou dominantou celé metropole je Sagrada Familia. První kámen této velkolepé stavby byl položen roku 1882, ovšem naprosto jinou osobou. Původní stavitel se však zanedlouho poté stavby vzdal a pověřen byl právě samotný Gaudí. Ten chrámu vtiskl na výsost osobitý vzhled, použil fantasii i hlubokou symboliku. Chrám je ještě stále ve fázi stavby, jeho dokončení se předpokládá na rok 2026.
Chrám Sagrada Familia (česky chrám smíření zasvěcený Svaté rodině). Stavební práce na něm začaly v roce 1882, trvají dodnes. Chrám je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího. Toto neobyčejné stavební dílo mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve.
Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajimal se o Art nouveau, jeho přístup k architektuře je však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skicy, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Gaudí převzal projekt Sagrada Familia ve velmi raném stadiu (v roce 1883), věnoval mu hodně energie. V roce 1926 však zemřel a ukázalo se nemožné pokračovat ve stavbě v jeho duchu. Předpokládá se, že by Gaudí nezůstal u zbarvení přírodního kamene, měl rád barvy a řada jeho prací ukazuje nadměrné používání různých tónů barev.
Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat „poslední velkou svatyni křesťanství“, a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly. Jeden z nejpromyšlenějších znaků je 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Věže reprezentující evangelisty budou v budoucnosti doplněny sochami zpodobňujícími tradiční symboly těchto světců: býk (sv. Lukáš), anděl (sv. Matouš), orel (sv. Jan) a lev (sv. Marek). Centrální věž Ježíše Krista bude doplněna obrovským křížem. Ví se, že Gaudí také chtěl vybavit katedrálu třemi monumentálními fasádami: Zrození, Mučení a Zmrtvýchvstání a každá z nich měla mít své 4 věže. Do roku 1935, kdy byla stavba přerušena, byla dostavena pouze východní fasáda – Zrození. Na vrcholech jejích věží jsou různé geometrické tvary – při jejich stavbě byl Gaudí pravděpodobně ovlivněn kubismem. Dekorace zahrnuje také mnoho liturgických textů jako „Hosanna“, „Excelsis“, nebo „Sanctus“; na velkých dveřích fasády Zrození můžeme číst různé texty z Bible v různých jazycích včetně katalánštiny.
O dokončení kostela probíhala řada diskusí. Někteří říkají, že dokončení by bylo jako kdybychom Venuši Mélské přidělali ruce, jiní by s dostavbou jen souhlasili. Nedávno byla postavena úplně nová fasáda představující Kristovo utrpení, která je však místy velice nepodobná Gaudího dílu a jeho myšlence. Celkové dokončení katedrály se plánuje na rok 2026 – 100. výročí smrti Antonia Gaudího. Na dokončení se od Gaudího smrti pracuje celou dobu podle plánů Gaudího, které se snažili architektové, kteří na této katedrále v rámci možností dodržovat. Jinak taková zajímavost je, že od počátku stavby, vlastně až dodnes, se katedrála staví z darů a příspěvků.

Antoni Gaudí
Katalánský architekt a významný představitel secese.
Poslechněte si úžasný pořad Českého rozhlasu o Antoniu Gaudím (13:52) mp3
Doporučená kniha dle archiweb.cz
Antoni Gaudí 1852-1926 Od přírody k architektuře

chronologie díla
1. Fanals PI. Reial (1878 - 1879)
2. Casa Vicens (1878 - 1885)
3. Finca Güell (1884 - 1887)
4. Teresines (1888 - 1890)
5. Palau Güell (1886 - 1891)
6. Sagrada Familia (1884 - 1926)
7. Bellesguard (1900 - 1902)
8. Casa Calvet (1898 - 1904)
9. Casa Batlló (1904 - 1906)
10. Parc Güell (1900 - 1914)
11. Casa Milá (1906 - 1910)
12. Colonia Güell (1898 - 1915)

Casa Vicens
(1883-1888) "Carrer de les Carolines 18-24"

Gaudí's first architectonic work, and a milestone in his carreer. The building reminds to a palace of an Arabian prince, but was made for the owner of a tile factory - material of which Gaudí made ample use. Casa Vicens is a family residence in Barcelona (Catalonia), designed by Antoni Gaudí and built for industrialist Manuel Vicens. It was Gaudí's first important work. It is added to the UNESCO World Heritage Site "Works of Antoni Gaudí" in 2005. It was built in the period 1883-1889 and is located at Carrer de les Carolines 24, in the Gràcia district of Barcelona. The site was small (smaller today after the widening of the street) and conventional structures already existed in the area. Nevertheless, the house is sizeable, measuring some 12,500 square feet (1,160 m2) on four levels. This early work exhibits several influences, most notably the Moorish (or Mudéjar) influence, particularly evident at the top. The house is constructed of undressed stone, rough red bricks, and colored ceramic tiles in checkerboard and floral patterns. The owner, Manuel Vicens, was the owner of a brick and tile factory, so the ceramic tiles pay tribute to his employment. The yellow, zinnia-flowered tile, designed by Gaudí, was manufactured by Vicens. The plan is asymmetrical with protruding gables and buttresses. Galleries project even farther at the top. Rooftop towers are reminiscent of Moorish architecture.
Casa Vicens je prvním významnějším dílem Gaudího. Tento dům vystavěl pro průmyslníka Vicense, dnes dům věrně slouží svým obyvatelům. Toto dílo ještě nenese všechny prvky Gaudího architektonického stylu. Vidíme zde už práci s jednotlivými zdobnými prvky, například s barevnými kachlemi, různými vzory a ornamenty či plastickými prvky.

Finca Güell
(1884-1887) "Av. de Pedralbes 77"

Through a narrow portal the visitor enters a fantastic world of forms and colors, which the genial architect created for his friend and sponsor, industrialist Eusebi Güell. Gaudi designed the stables and porter's lodge for the large Güell Estate between 1884 and 1887 in Barcelona. An extraordinary wrought iron dragon guards the main entrance, a reference to the mythological garden of Hesperides by Jacint Verdaguer's long epic poem " Atlantida "(1877). The structure of the stables is of brick vaults and parabolic arches. The walls and the domes are covered with tiles, ceramics and mosaics. Today this is The Gaudi Chair of the College of Architecture of Catalonia.

The portal of Finca Miralles
"Passeig Manuel Girona"

Only a small work for another friend of his, in an interesting contrast to "Casa Calvet", which was made during the same period of time.  

Casa Fuigueras (Bellesguard)
(1900-1909) "C. Bellesguard"

Landmark of Catalonia. This gothic building, formerly summer-residence of king Martí I., was modified by Gaudí in genial harmony with the original.

Colegio Teresiano
(1888-1889) "Ganduxer, 87"

Sídlo řádu sv. Terezie z Ávily, požadavek na skromnost a minimální náklady.
When he built this school, Gaudí evidently was inspired by gothic style and created a masterpiece of simple and clear lines.

Casa Mila
(1906-1910) "Passeig de Gràcia 92"

The irregularly curved walls of this building remind of dunes in the desert. When it was made, this building was too futurist for most people, and gained the nickname La Pedrera, "the quarry". Today it is considered a landmark work of modern architecture.
Casa Milá je šestipatrový obytný dům řazený mezi secesní stavby. Je Gaudího poslední světskou stavbou. Na rozdíl od jiných Gaudího staveb Casa Milá nehraje tolika barvami. Její dominantou jsou struktury a vzory a tlumené spíše světlejší přírodní tóny. Střechu domu zdobí řada skulptur rozmanitých tvarů, které se také zapsaly mezi typicky barcelonské výjevy.
Dům Casa Milà, přezdívaný „La Pedrera“, najdete na křižovatce ulic Passeig de Gràcia a Carrer de Provenca. Je to rohový dům v staré zástavbě přelomu 19. a 20. století. Stejně jako všechny Gaudího budovy není možné ji přehlédnout. Připomíná spíše zbrázděný skalní masiv, než činžovní dům. Monumentální fasáda domu, masivní, nezdobená, ale přesto ladná, je něčím výjimečným. Na střeše domu Gaudí vybudoval systém vyhlídek a komínů ztvárněných do podob abstraktních zvonic, dračích hlav a rytířských helem. V roce 1984 byla stavba připsána do seznamu Světového dědictví UNESCO. V domě se nachází výstavní síně dočasných expozic (kde je vstup zdarma), Kulturní centrum Caixa a poměrně velká část budovy je celoročně zpřístupněná. Prohlídka (bez průvodce, s možností audio výkladu) vede skrze část přízemí, první patro, podkrovní prostory s expozicí o stavbě budovy, střechu s vyhlídkou a komíny zpět do prvního patra, kde se nachází velký obchod se suvenýry. Cena vstupného je kolem sedmi euro a pro děti, studenty a důchodce je výrazná sleva.

Casa Batllo
(1904-1906) "Passeig de Gracia 43"

Another futurist work, with no single straight line at its front. Even the walls are curved and seem to be covered by leather.
Tato stavba patří mezi ukázková díla katalánského modernismu. Opět se jedná o obytný dům. Při jeho výstavbě i zdobení využil Gaudí krásy a rozmanitosti přírody a vše dokonale do svého díla zakomponoval. Výsledkem je stavba ladných tvarů a plná života.
Casa Batlló (č. 43) je asi nejfantasknějším Gaudího domem. Stojí na třídě Passeig de Grácia mezi dalšími secesními domy významných modernistů z počátku 20. století, domy Amatller (č. 41) Josepa Puige i Cadafalcha a Lleó Morera (č. 35) Lluíse Domenecha i Montanera. Casa Batlló má přístupné první patro, které patřilo majiteli domu, proto je byt i nejhonosnější a největší. V dalších patrech jsou soukromé byty, kolem nichž se stoupá schodištěm osvětleným světlíkem s úžasnými kachlíky do podkroví a na střešní terasu. Na tomto domě Gaudí dovedl k vrcholu své tvarosloví organické architektury, kde téměř každý prvek napodobuje nějaký organismus a součást živé přírody. Střechu s keramickými šupinami pojal jako zprohýbaný hřbet prehistorického ještěra, schodiště jako páteř, lustr jako obrovskou lasturu, krb jako nějakou vnitřní dutinu či zábradlí balkónů jako ozubená rybí ústa. Současně s tím vše v barevných mozaikách glazovaných kachlů, střepů a lakovaného dřeva. Na střeše jako komíny hrozí opět Gaudího oblíbené dračí hlavy a fantaskní věžičky. Bohužel je třeba asi říct, že vstupné je velmi vysoké. Plné vstupné je přes patnáct euro a student zaplatí o málo méně, 13 a půl eura, to znamená jako do Sagrady a do Pedrery dohromady.

Casa Calvet
(1898-1900) "Carrer de Casp"

Perhaps the most traditional work of this master of extravagance. That might be the reason why Gaudí received for this building his one and only honorable mention by the city of Barcelona.
Casa Calvet v ulici Calle de Casp je pravděpodobně ta nejkonvenčnější budova, kterou Gaudí kdy navrhnul a realizoval. Také je to jediná budova za kterou se mu dostalo oficiálního uznání - možná proto, že si bercelonský stavební úřad oddychnul, že Gaudí uprostřed uhlazené městské čtvrti nepostavil takové architektonické kreace, jako u svých předešlých staveb.
Casa Calvet měl být dům obytný i obchodní v jednom - ve spodní části obchodní prostory, od prvního patra pak byty - a tak Gaudí zvolil přeci jen uměřený styl. Se stavbou domu č. 52 v ulici Calle de Casp začal v roce 1898 (dnes má dům číslo 48). Ale nebyl by to Gaudí aby si i tady nedopřál alespoň trochu ze své rozmarnosti. Především překročil výškou domu předepsaný limit - dva štítové nástavce budovy, které svou rozmáchlostí překročily stanovenou výšku jsou více než co jiného spíše výrazem Gaudího architektonického vtipu nebo umíněnosti - z konstrukčního hlediska nemají žádný význam. Fasádu domu pak zdobí v horním poschodí ještě hlavy tří svatých shlížejících dolů na chodník - jsou tak vysoko, že pokud o nich nevíte, tak je ani nezaregistrujete. Bohatě jsou zdobené také konzoly dvou nákladních jeřábů, kterými se dal stěhovat do pater nábytek. Nádherné je i zábradlí jakoby vlnících se balkónů. Na vnějších stranách jsou balkóny menší. Uprostřed jsou nejen větší, ale také více vyklenuté. Uprostřed nad hlavním vchodem pak postavil arkýř a ozdobil ho rodinným erbem stavitele a cypřišem, symbolem pohostinnosti.
Dům Casa Calvet je pojmenován po objednavatelích stavby - dědicích Pere Martira Calveta a pro Gaudího to byla zcela nová zkušenost, protože musel budovu začlenit bez mezer mezi existující stavby. Také se hned dostal do sporu se sousedy. Jeptišky z kláštera stojícího v sousedství požádaly například o prozatímní opatření proti stavbě. Gaudí se tu ale projevil jako moudrý muž a praktik. Aby jeptiškám nenarušoval jejich jemnocit, postavil na vnitřním nádvoří "neprůhlednou zábranu". Jde o jakousi ochranou zeď, která téměř znemožňuje průhled, ale přesto propouští světlo četnými, ale velmi pečlivě směrovanými otvory. Na horních okrajích jsou otvory opatřeny šikmými oblouky, takže vzniká jakýsi žaluziový efekt. Protesty jeptišek tedy vyřešil, ale když mu úřady začaly vyčítat výšku domu, pohrozil, že fasádu jednoduše odřízne přesně ve výšce předepsané předpisy. Nakonec prosadil své a aby tomu nasadil ještě "korunu" vztyčil tu dva kříže, které celé té stavbě dodávají jakousi lehkost a vzepětí k výškám i když z ulice jsou sotva vidět.
Vypráví se historka, že když se jednoho dne zastavili u stavby domu Gaudího největší mecenáši, zeptala se paní Güellová prostě: "Copak je to tam nahoře za podivné zmatky?" Gaudí jí odpověděl, že to jsou kříže, skutečně "zmatky a pro mnohé pohoršení".
Gaudí byl mistrem duchaplného a symbolického detailu a také uměl vyjít vstříc nejrůznějším touhám investora. V postavách mučedníků na hlavní fasádě jsou zobrazeni vedle svatého Petra také patron stavitele svatý Pere Martir a patron Calvetova rodiště. Calvet byl nadšený houbař a znalec nejrůznějších hub a tak se v prvním patře, kde byl byt pána domu, objevují houby jako symbolické ozdoby. Umělecky ztvárněné klepadlo u chodu zase dopadá při každém klepnutí na záda vši, která tu zastupuje zlo a každým úderem je trestáno.
Gaudí tady stavěl do výšky v souladu s prostorem který měl k dispozici a se zadáním, které požadovalo sklepy a přízemí využít jako sklady a obchody a v patrech požadovalo osm bytů. Možná to byl důvod, proč tady Gaudí vytvořil vlastně velmi prostou budovu, která je ve svém půdorysu téměř symetrická. Dvě čtvercová vnitřní nádvoří navazují na schodiště a společně s dalšími obdélníkovými nádvořími po stranách slouží především k osvětlení bytů.
Jestliže na venkovní části domu se Gaudí držel zpátky, tak interiér už jeho tvůrčího ducha nezapře. Už ve vstupní hale narazíte na originální tmavou lavici a zrcadlo kontrastující s modrými dlaždicemi. Působivé jsou velké tmavohnědé dveře včetně takových detailů jako jsou kovová kukátka. Údajně je Gaudí sám navrhl tak, že prstem provrtal měkkou sádru a tvar který dostal předal řemeslníkům jako vzor pro jejich výrobu. Gaudí pro dům Casa Calvet navrhl originální interiéry korespondující s charakterem domu. Pro byt pána domu pak navrhl také nábytek, kdy využil především u sedacího nábytku z leštěného dubu tvarů lidského těla.
A tak je Casa Calvet sice nejspíše skutečně tou nejkonvenčnější budovou Gaudího, ale zcela jistě by kolekce jeho staveb v Barceloně bez ní nebyla úplnou.

Palau Güell
(1886-1889) "Carrer Nou de la Rambla 3-5"

Parc Güell
(1900-1914) "Carrer d'Olot"

A fascinating scenario of gardens and overdimensional architectonic forms which seem to be born by the ground. Gaudí created an equilibry that usually only exists in nature, but never in architecture.
Tento park postavený na přání tehdejšího průmyslníka Eusebiho Güella patří mezi nejpohádkovější místa v Barceloně. Překypuje barvami a tvary. Proslavil se mimo jiné terasou lemovanou zábradlím, které slouží také jako lavičky. Je zvlněné a pokryté pestrobarevnou mozaikou. Dalším charakteristickým prvkem parku je Gaudího drak tvořen rovněž mozaikou.
Güellův park se nachází v kopci poměrně daleko severně od centra. Nejbližší stanice metra je asi Vallcarca a vstup do parku je zdarma. Po parku jsou posety drobné Gaudího stavby, barevné a originální pohádkové domečky. Gaudí zde také využívá terén kopce k stavbě krásných kamenných podloubí, malých kolonád a chodníčků. Hlavním prostorem parku jsou pak schody od hlavní brány s ještěrem chrlící vodu (oblíbeným na všech pohledech a suvenýrech), kolonáda se sloupy připomínající tvar kmenů stromu a hlavní vyhlídka s linií sedátek vykládaných keramickými mozaikami roztodivných vzorů a barev. V centru parku se nachází Gaudího museum. Na tomto parku je do dokonalosti dovedena stěžejní Gaudího myšlenka – a to je harmonie architektury a přírody. A ač dnes považujeme Gaudího za génia nesmírné originality, sám o sobě Gaudí tvrdil, že pouze kopíruje motivy z živé přírody.

Crypta Colonia Güell
(1898-1915)

This small chapel, wonderfully integrated in the landscape, may be visited at some 15 km from the city.
Krypta nedokončeného kostela, jediná stavba z plánovaného komplexu „kolonie“ pro dělníky textilní továrny E. Güell; neobyčejně působivý prostor vybudovaný ze speciálních cihel a čediče, sakrální celek inspirovaný přírodou, působivý interiér vč. původního mobiliáře, barevná vitrážová okna.

(aktualizováno 8. ledna 2010)